Přejít na hlavní obsah
Evropská komise

Druhy právních předpisů EU

Primární právo: Smlouvy EU

Všechna opatření, která orgány EU přijímají, vycházejí ze smluv. Tyto závazné dohody mezi členskými státy EU, zejména Římská smlouva a Maastrichtská smlouva, stanoví cíle Evropské unie, pravidla, jimiž se musí řídit orgány EU, způsob rozhodování a vztah mezi EU a jejími členy.

Smlouvy jsou výchozím prvkem právních předpisů EU, a říká se jim proto primární právo. EU může přijímat právní předpisy pouze v těch oblastech politiky, ve kterých jim to členské státy prostřednictvím smluv EU povolily. Tento princip je znám jako zásada svěření pravomocí.

Smlouvy jsou sjednány a schváleny všemi členskými státy EU a jsou ratifikovány jejich parlamenty nebo na základě referenda. V průběhu času byly smlouvy EU pozměněny s cílem přijmout nové členské státy, reformovat orgány a instituce EU a stanovit nové oblasti odpovědnosti EU.

Sekundární právo: Legislativní akty

Soubor právních předpisů, které vycházejí ze zásad a cílů smluv, se označuje jako sekundární právo. Patří mezi ně legislativní a nelegislativní akty.

Legislativní akty jsou rozhodnutí, která se přijímají jedním ze dvou legislativních postupů, které jsou stanoveny ve smlouvách EU (řádný nebo zvláštní legislativní postup).

V současné době existuje pět typů legislativních aktů, a to nařízení, směrnice, rozhodnutí, doporučení a stanoviska.

Soubor právních předpisů, které vycházejí ze zásad a cílů smluv, se označuje jako sekundární právo. Patří mezi ně legislativní a nelegislativní akty.

Nelegislativní akty jsou rozhodnutí, která nejsou přijímána řádným ani zvláštním legislativním postupem, ale spíše podle zvláštních pravidel. K tomu, aby mohl být přijat nelegislativní akt, musí být nejprve na základě legislativního aktu udělena pravomoc.

Existují dva druhy nelegislativních aktů, akty v přenesené pravomoci a prováděcí akty.

Další informace o prováděcích aktech a aktech v přenesené pravomoci